Shopping Cart
Your Cart is Empty
Quantity:
Subtotal
Taxes
Shipping
Total
There was an error with PayPalClick here to try again
CelebrateThank you for your business!You should be receiving an order confirmation from Paypal shortly.Exit Shopping Cart

Markét & Karol

Koh Phangan

Koh Phangan už je ostrov mnohem větší, má rozlohu 125 km², je necelých 19 km dlouhý a 12 km široký.

Tento ostrov je známý především pořádáním Full Moon Party, která je oficiálně jednou do měsíce (na úplněk), pro velký zájem ale vlastně organizovaná ještě jednou i na fáze půlměsíce.

My se účastnit nechtěli, ačkoliv vycházela párty zrovna na termín našeho pobytu. Ujeli jsme den před akcí. Hraje se tu house, techno, dance, R&B, Reggae, sjíždí se mládež z okolí i z celého světa, hodně se pije, hodně se droguje a hodně se krade. Na jednom místě se sejde 7 000 - 30 000 lidí. Tyhle dostupné informace a pár snímků nás prostě neoslovily.


Na Koh Phanganu jsem zůstali celkem tři dny, čtvrtý vyjeli dál (10.-13.6.).

Jako první činnost na ostrově bylo opět ustáleno ubytovat se a zbavit se tak co nejdříve krosen. Bydleli jsme nedaleko přístavu, proto jsme se vydali pěšky.

Karol vybral znovu krásné ubytování, vlastní bungalow s perfektním výhledem na moře.

Překvapilo nás ale, že hladina vody byla hodně hodně nízko. Ti, co byli v moři, stáli několik desítek metrů od břehu pořád s vodou po kolena. Prý je to typické pro tuto roční dobu. To jsme ale netušili, a tak Karol mohl zaskočit paní recepční otázkou "kde tu máte hotelovou pláž", ačkoliv jsme stáli vlastně pár metrů od ní.

To bylo trochu zklamání. Na naší pláži jsme se tak vlastně nikdy nekoupali, pouze jsme se prošli vodou na od nás asi 50 metrů vzdálený ostrůvek a zpět :)

Šli jsme na průzkumnou procházku okolím a zjistili, že nás místo zatím ještě neoslovilo a hlavně, že všechno je daleko.

Proto jsme si hned vypůjčili motorku a Karol se tak stal sexy-motorkářem ;)

Ten den jsme se jeli podívat na dvě nedaleké svatyně a na největší gumovník (yang-tree) na jihu Thajska.

Největší zážitek z centra poblíž našeho hotelu jsme si odnesli z místního trhu. Na tomto ostrově byl bezkonkurenční večerní trh, kde se dalo sehnat výborné, svěže a dobře vypadající jídlo a ledové nápoje z čerstvého ovoce za velmi malý peníz. K tomu i místo pro posezení. Tahle harmonie se už na jiném místě bohužel neopakovala...

Na další den (11.6.) jsme si naplánovali celodenní výlet na motorce. Den se nám moc vydařil, až na malé neshody, způsobené starým dobrým pravidlem - ženy neumějí číst v mapách. Okusení tohoto axiomu v praxi bylo pro Karola nepříjemným překvapením, které těžce nesl.

Výsledkem byla dvě chybná zahnutí, první manželská hádka a Karolovo zabavení mapy na zbytek cesty.

Začali jsme brzy ráno návštěvou parku Than Sadet. Lákalo nás vidět tamní velký vodopád Phaeng. Parkem se prochází naučnou stezkou přírodou džungle a po krátkém výšlapu se dojde na vyhlídku.

Největší zajímavostí tohoto místa bylo, že z důvodu období sucha nebyla voda. Proto vás požádáme o využití vaší fantazie a u fotky "Markéta před vodopádem" si ten vodopád jednoduše domyslete :)

Po cestě jsme se stavili v místní cukrárně se zmrzlinou vlastní výroby. Ochutnali jsme každý jeden druh a jeli dál, vstříc našemu hlavnímu bodu dne - hoře Ra.

Khao Ra je nejvyšší horou na Koh Phanganu, má 627 m. Cesta vede džunglí, směr ukazují šipky podél pěšinky. Teoreticky se v turistických knížkách píše, že by si měl člověk zaplatit průvodce, protože příroda už je tady divoká. Karol ale nastudoval, kudy a jak se pohybovat po džungli, a tak jsme vyrazili na vlastní pěst.

Výšlap nám trval hodinu a tři čtvrtě. Bylo horko, ale díky pár mráčkům nepařilo sluníčko. Výhled z vrcholu byl hezký, ale ve srovnání s jinými, které jsme v Thajsku dříve či později zažili, nebyl až tak vyjímečný.

Cestou nás džungle nijak nezaskočila, žádný obyvatel nás nenapadl, jen zamotávání se do pavučin nebylo příjemné. A na samém vrcholu nás vítala ještěrka :)

Cestou dolů nám jen zatrnulo, když jsem podklouzla na písku a skutálela se kousek po zádech. Naštěstí z toho bylo jen pár odřenin a šlo se dál.


Nasedli jsme na motorku a jeli k dalšímu bodu naší cesty, k čínskému chrámu. Pro všechny chrámy je typické, že kolem nich krouží psi tuláci, ke kterým jsme neměli moc důvěru. Upřímně, báli jsme se jich. Jsou hubení, rychle míří k nově příchozím a vyžadují kdo ví co. A tak jsme se vždy jen chvilku porozhlédli po okolí a ujížděli pryč.

Tím skončila první část dne, která byla orientovaná na horský terén. Druhou částí bylo objíždění místních pláží a vyhlídek, čímž jsme opět poznávali celý ostrov a jeho podoby. To nám zabralo celé odpoledne až do setmění.

Jeli jsme podél západního pobřeží od severu až na jih, kde jsme bydleli a tam zakončili náš cestovatelský den.


Všechny pláže, které jsme navštívili, byly postiženy již dříve zmiňovaným úkazem, tedy mělčinou dlouhou několik desítek metrů. Někdy to mělo dokonce za následek, že pláž byla plná kamení a vlastně se na ní ani nedalo koupat, protože písčitá část byla celá na souši.

Vyhlídky byly hezké, někdy i srandovní. Jednou vyhlídkou končila cesta, dál už se inženýrům asi nechtělo stavět.

Když jsme odjížděli, všimli jsme si varana, který se plazil mezi příkopem a cestou. Byl asi metr dlouhý, s ocasem dobrý metr a půl. Trochu jsme znejistili, protože Češi, u kterých jsme bydleli na Koh Tao, nás před varanami varovali, že jsou i člověku nebezpeční. Ale tenhle byl několik metrů od nás a moc si nás nevšímal.

V Thajsku je oblíbenou "atrakcí" povození se na slonech, nebo dokonce výlet na slonech džunglí. My jsme ani jedno nepodnikli, spoustu slonů jsme ale potkali podél cesty, když se "pásli" a čekali na turisty.


Večer jsme si zase zašli na večeři na náš oblíbený trh a později jsme koupili za celou dovolenou jediný organizovaný výlet, na který jsme vyrazili hned druhý den ráno. Vybrali jsme si celodenní plavbu lodí do Angthong National Marine Park s několika zastávkami jak kvůli krásné přírodě, tak kvůli sportování.

Park je souostrovím 40 neobydlených ostrovů různých velikostí a tvarů, které se tyčí uprostřed Thajského zálivu.

Ráno si nás vyzvedlo auto společnosti zájezdu Orion a sesbíralo postupně účastníky z různých hotelů.

Netrvalo to dlouho a za chvíli jsme byli u lodi. Na palubě nás čekal rázný kapitán a snídaně.


První zastávka byla na Koh Hin Dap, kde jsme měli šnorchlovat a prohlížet si krásy podvodního okolí. Jelikož byla ale předešlou noc velká bouřka, moře se zamíchalo a ve vodě nebylo vidět skoro nic. Po zakončení trápení ve zkalené vodě jsme na palubě dostali dobrý oběd a pluli dál.

Za chvíli nás námořníci vysadili u ostrůvku Koh Sam Sao, odkud jsme se vydali na kánoích na další ostrov

Koh Mae Ko, uprostřed kterého se nachází sladkovodní laguna.

Po nalodění na Orion jsme byli převezeni k pobřeží hlavního ostrova vodního parku - na ostrov Koh Wua Ta Lap, kde jsme si mohli vybrat, zda chceme navštívit jeskyni nebo šplhat na vyhlídku. My, vyhlídkoví experti, jsme si samozřejmě vybrali vrchol, který sahal do výšky 250 m.n.m. a byl tak nejvyšším bodem celého Marine Parku. Výběr to byl excelentní a zážitek z výhledu nezapomenutelný.


Při výstupu nás doprovázel místní Thajec, který zvládal výšlap abnormálně rychle a hladce. Jelikož neuměl ani slovo anglicky, nepochopil naši prosbu, aby nás spolu vyfotil, a chtěl pózovat na fotku sám. Tak ho máme alespoň zvěčněného na památku :)

Terén byl nejnáročnější, jaký jsme doposud poznali, místy se šplhalo po provazech a lezlo na kamenech a kořenech stromů. Na vrcholu jsme si odpočali, udělali pár snímků a za několik minut se vydali dolů. Obloha se ale náhle zatáhla, začalo dost intenzivně pršet a kameny se rychle staly kluzkými nástrahami na naší nepozornost. Naštěstí vše dobře dopadlo a my se dopotáceli dolů jenom totálně promočení a šťastní.

Cestu zpět na Koh Phangan všichni prospali. Den na moři nás zmohl.


Po poslední večeři na trhu a nákupech na bazarech jsme opět navštívili naší milou paní z cestovky, která nám minulý večer prodala výlet Orion, a koupili jsme u ní na další den (13.6.) ranní cestu speedboatem z Koh Phanganu přes Koh Samui na pevninu a dál malým busem do města Surat Thani.


Odtud jsme měli jet minibusem do národního parku Khao Sok. Při nákupu jízdenky nás řidič zrazoval, ať tam nejezdíme, že prý jsou tam velké povodně, do místa ani nepouští nízké autobusy a vjedou jen ty velké.

Nenechali jsme se přemluvit, ani jsme mu moc nevěřili a chtěli pokračovat v naší cestě. Řidič nás proto dovezl na autobusové nádraží, kde jsme přesedli do meziměstského velkého autobusu.

Už během cesty jsme ale pochopili, že na každém šprochu pravdy je trochu, a viděli, jak se rozvodněné řeky vylévají do lesů a po cestách a měli obavy z toho, že pořád prší. Do parku jsme se ale dostali.

další článek - Khao Sok a Chieo-Lan