Shopping Cart
Your Cart is Empty
Quantity:
Subtotal
Taxes
Shipping
Total
There was an error with PayPalClick here to try again
CelebrateThank you for your business!You should be receiving an order confirmation from Paypal shortly.Exit Shopping Cart

Markét & Karol

Národní park Khao Sok a jezero Chieo-Lan

Do národního parku Khao Sok jsme dorazili kolem 15 hodiny (13.6.), ubytovali jsme se v rodinném podniku Smiley, který poskytuje jak bungalovy v parku, tak jezerní domky na jezeře Chieo-Lan, navíc organizují jedno- i vícedenní výlety po okolí.


Nabízejí zde bungalovy kamenné, dřevěné, ale i posazené na stromu. My jsme zvolili šetrnou volbu kamenného bungalovu. Ubytování bylo velmi skromné, ale v pořádku. Měli jsme vlastní sprchu a místo, kde složit hlavu.

Po odložení věcí jsme šli na průzkumnou procházku po okolí. Zjistili jsme, že máme krásný výhled na hory hned pár metrů od našeho bungalovu.

Pak jsme se vydali dál do městečka. Potkali jsme pár obchodů a pozorovali rozvodněnou řeku, míříc k důvodu naší návštěvy tohoto místa - k národnímu parku, tedy k oficiálnímu vstupu do něj.


Khao Sok je nejstarší deštný prales na světě, na jeho území se vyskytují hory, jezera, vodopády, jeskyně, údolí, nachází se zde divoká příroda včetně divoké zvěře. Má rozlohu 739 km².

Stezky otevřené pro návštěvníky parku jsou označeny na mapě.

Park se zavírá v 17 hodin, takže jsme chtěli místo tento den jen obhlédnout, zjistit čas otevření, dostat mapku a naplánovat trasu na den následující.


Při hlavním vstupu do parku nám bylo sděleno, že park je kvůli povodním nebezpečný a sedm z devíti bodů trasy je uzavřeno veřejnosti.

Se zklamáním jsme přijali zprávu, že uvidíme jen dvě místa.


Začali jsme přemýšlet, co podnikneme dál. Jako další program si Karol naplánoval dvoudenní výlet s našimi smiley na jezero Chieo-Lan. Ale má to vůbec smysl, když pořád prší a to ne trochu, ale jako z konve a bez přestání?


Šli jsme za našimi domácími, kde jsme dostali nabídku výletu na jezero, ovšem bez možnosti vstupu do džungle a navštívení jeskyní. Vše z důvodu povodní.

Do druhého dne jsme si měli rozmyslet, zda máme zájem.

Nešťastní jsme se odebrali do pokoje, kde jsme při tmě (jelikož nefungovala žárovka) plánovali, co dál, a namíchali si k tomu drinka ze svatební vodky pro vylepšení nálady.

(14.6.) Brzy ráno na druhý den jsme se v pláštěnkách vydali ke vstupu do parku. Tady nám bylo oznámeno, že park už je uzavřený naprosto celý, a to na dobu neurčitou. Takže co teď!

Rozhodli jsme se jet na jezero i přes omezené možnosti vyžití, i přes nepřestávající tropický déšť. Tou cestou dáme význam našemu trmácení se tolik kilometrů a uvidíme z oblasti alespoň víc, než jenom vstupní bránu parku.


Došli jsme tak zpět k našim bungalovům a dohodli se s našimi domácími na cestě k jezeru. Jelikož nebyli žádní jiní účastníci, byli jsme naprosto sami, vzali nás s sebou ne jako oficiální registrovaný výlet, ale jako hosty. K jezerním domkům se tak jako tak chystali, protože tam musí dokončit rekonstrukci. Zaplatit jsme tak museli jen nocleh a příspěvek na benzín. Nejdříve jsme čekali, až se zpakují a naloží dřevo, pak jsme vyrazili nejprve autem, pak motorovou loďkou přes jezero.

Přehradní nádrž Ratchaprapha, nebo také jezero Chieo-Lan-See, má celkovou rozlohu 165 km². Stavba jezera byla dokončena roku 1982. Jezero je hluboké 40 metrů, u hráze až 90 metrů. Oblast vznikla přetvořením a postupným zatopením původní krajiny. Reliéf krajiny zůstal často neporušený, díky čemuž vzniklo v jezeře přes 100 ostrovů a místy vyčnívají z vody potopené stromy.

Asi hodinu cesty od nalodění se ukázali malé jezerní domky. Náš byl ten nejvíc vpravo :)

Jezerní domky plavaly asi dvacet metrů od břehu a byli naší pevninou pro dalších 24 hodin. Během pobytu na jezeře nám propršelo asi 90% času, což bylo podle místních na toto roční období naprosto normální.

My jsme si tady ale odpočali, jako na žádném jiném místě v Thajsku. Měli čas pouze jeden pro druhého.

Většinu času jsme hráli deskové hry a užívali klidu a krásné přírody.

Vrcholem dne se vždy stalo jídlo, které nám uvařila starší paní z thajské rodiny.

Karol paní dokonce nabídl, jestli s námi nechce odjet do Berlína a vařit nám tam. Byla by pro, ale pokud může vzít s sebou i celou rodinu, takže z toho sešlo :)

Jídlo bylo exklusivní.

V domkách nebyla elektřina, pouze dvě matrace na zemi a malá koupelnička. Do setmění jsme hráli strategickou hru Řím a popíjeli drinky ze svatební vodky, později nám pustili generátorem světlo, které ale zase zanedlouho vypli, aby nerušil po práci odpočívající rodinu.


Druhý den ráno (15.6.) po probuzení překvapivě nepršelo. Hned jsme se šli koupat. Všimli jsme si dlouhého bambusu ve vodě, který sliboval zábavu. Začali jsme zkoušet, jestli přejdeme na druhý konec. Chuť dokázat to nám vydržela víc než hodinu, ale nepovedlo se to ani jednomu z nás. Karol měl metodu rychle přeběhnout, já pomalu balancovat. Nic nepomohlo. Vzdali jsme to příjmně unavení z pádů do vody a nových šplhání na bambus a šli na výbornou snídani, na kterou už nás paní volala.

Po snídani jsme si všimli velké skupiny opic, které přecházeli kolem pobřeží pár metrů od nás. Opičky pozorovali nás, my je. Mohlo jich tam jít až padesát, velké i malé. Bylo to krásné.

V další dešťové pauze jsme se jeli projet na kajaku po okolí.

Po rozlučkovém výborném obědě jsme udělali posledních pár snímků krajiny a odpoledné vyjeli dál. Naši domácí nás zavezli loďkou do přístavu, odkud jsme jeli minibusem do Surat Thani.

V Surat Thani jsme museli chvilku počkat na náš noční spoj do Bangkoku. Vybrali jsme si lůžkovou část, jelikož už byla ale obyčejná místa obsazená, museli jsme do části s klimatizací.

To se později ukázalo jako neštěstí, protože klimatizace v praxi funguvala jako mrazák. Karol tak usínal ve sportovní teplé bundě, já v kabátku a třech dekách.

Poměrně pohodlně se spalo a po probuzení jsme byli v hlavním městě (16.6.).

Další článek - Kanchanaburi a Erawan