Shopping Cart
Your Cart is Empty
Quantity:
Subtotal
Taxes
Shipping
Total
There was an error with PayPalClick here to try again
CelebrateThank you for your business!You should be receiving an order confirmation from Paypal shortly.Exit Shopping Cart

Markét & Karol

Ayutthaya

Město Ayutthaya kdysi středověcí poutníci označili za osmý div světa.


Město bylo založeno v roce 1350 pozdějším králem U Thongem a prohlášeno hlavním městem Siamského království. Tím pak bylo po čtyři století.


V 17. století obývalo město více jak 1 000 000 obyvatel a stalo se tak jedním z největších na světě.


Roku 1767 byla Ayutthaya po četných barmských nájezdech srovnána se zemí. Po těchto útocích se hlavní město přesunulo přibližně 75km na jih, kde vznikl Bangkok.


Do současnosti se z města dochovaly rozsáhlé ruiny, které jsou zapsány na seznamu dědictví UNESCO.

Jedná se především o nádherné věžovité chrámy (se zvláštním typem věží zvaným prang), o kláštery, sochy Buddhy a jiné památky.


Zdroj: http://thajsko.asiat.cz/cestovani/ayutthaya/

http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/asie/thajsko/7593-historicke-mesto-ayutthaya-historic-city-of-ayutthaya/


Do Ayutthayi jsme vyjeli brzy ráno (19.6.) veřejným autobusem. Hned po příjezdu do města nám dveře minibusu otvíral dredatý Thajec, který se přemile usmíval, vyptával se, jak se máme a co chceme v městě navštívit. Na mapce nám ukazoval místa, která nesmíme vynechat. Po chvilce vytáhl malou papírovou knížečku referencí a oslňoval nás vzkazy od Čechů a Poláků, ať neváháme a necháme se jím vozit tuk-tukem po historickém městě.


Tuk-tuk je něco mezi taxíkem a motorkou, rádoby doporučovaný turistům jako výhodné cestování, popravdě si ale řidiči cenu vymýšlí, handlují a nakonec cesta vyjde často mnohem dráž než taxíkem se zapnutým taxametrem.

Protože jsme tušili, že nezvládneme sami město projít, jelikož je velké a památky rozmístěné na jeho různých koncích, přijali jsme. Zkoušeli jsme ještě vyhandlovat lepší cenu, což se nám i povedlo, ale i tak jsme si byli vědomi, že jsme přijali částku s velkou cenovou přirážkou pro turisty. Bylo to první a jediné místo, kde jsme na tuhle hru přistoupili. Jinou možnost jsme totiž neměli.


Dohoda ceny zněla - 900 báthů (asi 23€), pokud budeme happy, jestli ne tak 800 bathů (2,5€ rozdíl).


Náš řidič nás ale vozil spolehlivě, na všechna místa, která sliboval a která stála za to vidět.

V bilanci kladů a záporů nasbíral jedno velké mínus, a pak ho vylepšil jedním plusem. Vysvětlím později.

Nakonec si tak vysloužil happy-odměnu.


Na začátek jsme vyjeli k naší první památce - Wat Chaya Mongkhon.

Místo mělo tři tváře - věžové chrámy, ležícího Buddhu a zahradu.

Asi po hodině prohlížení si památky nás dle domluvy vyzvedl náš řidič a převezl na další místo, k chrámu Wat Phanan Choeng. Jeho hlavním bodem byl sedící Buddha, jehož socha nesla název Phra Chao Phananchoeng.


Tento Buddha byl prý nejstarší a největší. Socha je 14.25 metrů široká a 19 metrů vysoká. Je tvořená z kamene, který je nabarven černou barvou a potažen zlatou vrstvou.


Potom jsme řidiče požádali o zastávku na jídlo, protože jsme už umírali hlady. Přáli jsme si dobré jídlo za příznivé ceny. Řekl, že není problém. Ukázalo se ale, že byl. To byl náš kritický bod dne, naše velké mínus. Zavezl nás k restauraci svých známích, hezky si potřásli rukou a zavedli nás ke stolečku. Karol hned vytušil problém. Nahlédli jsme do jídelního lístku a uviděli ceny minimálně třikrát dražší než v jakékoli jiné restauraci, kde jsme dosud byli. Hned zavelel "jdeme" a mířil k řidiči s výtkou, že tohle nejsou normální ceny.

Nešlo tak ani o tu cenu, stále ještě byla srovnatelná s jídlem v německé restauraci. Suma byla ale na thajské poměry nehorázně vysoká a jejich pokus tvrdě vydělávat na turistech nás urážel spolu s vědomím, že nás mají za úplný blbce.


Podle mého názoru nás řidič jako pomstu zavezl na druhé místo, a to na zase úplně jiný extrém. U plastikových stolečků jsme si vybrali jídlo za hubičku a čekali, co nám paní přinese z kuchyně pod stromem. Jídlo bylo ale v pořádku a my se vydali za napjaté atmosféry dál.

Další místo byl chrám Wat Mahathat, jehož součástí byl strom s tváří Buddhy.

Tady jsme strávili přibližně další hodinu a vydali se dál, k dalším ruinám buddhistické historie.


Na jednom místě jsme navštívili hned dvě velké památky.

Tou první byl chrám Viharn Phra Mongkol Bophit s bronzovým Buddhou uvnitř.

Překvapilo nás, že i v buddhismu existuje spoustu posvátných tradic a činností, za které věřící opakovaně platí.

Jednou jsou to penízky, které se vhazují do misek, každá miska symbolizuje oblast života. Misek je přes dvacet. Do každé se samozřejmě má vhodit penízek.

Další jsou vonné tyčinky.

Další obrovské žluto-zlaté látky, do kterých můžou věřící zabalit Buddhu, respektive ho látkou přikrýt.

Velmi oblíbenými jsou i papírky se zlatem, které se lepí na hlavu Buddhy či jiných posvátných bytostí.


Druhou památkou byly ruiny komplexu chrámů Wat Phra Si Sanphet.

Nádherné místo.

U pokladny k chrámu jsem si všimla pohledu s krásnou památkou - ležícím Buddhou v parku, kterého jsem si přála na závěr navštívit.

Řidič nejdříve nechtěl, jelikož už nás zavezl na všechna slibovaná místa a měli jsme jet k autobusu na cestu zpět, ale nechal se přemluvit a vzal nás ještě na ono vytoužené místo.


Tak jsme viděli i Wat Lokayasutharam.

Pak už nás opravdu zavezl do cíle - nástupního místo pro minibus do Bangkoku.

Tam jsme mu zaplatili a přiznali se, že jsme happy :)

Rozloučili jsme se a vydali se na cestu zpět do Bangkoku. Karol ji skoro celou prospal, já celou cestu vymýšlela naší webovou stránku nebo vzpomínala na svatbu :)


Večer už jsme se jen procházeli Bangkokem, ochutnávali jídlo z místního trhu, přičemž vzpomínali na trh na Phanganu - nic se mu nevyrovnalo.

Další článek - Bangkok III.